Relased dream

Daj se splnit sny? Jo! I ty míň reálný? Všechny. Kdyby mi před rokem někdo zahlásil něco typu: "Splní se ti sen, budeš sedět s zrcadlovkou v ruce v o2 areně, plný prachu a vůně benzínu, kousek od tebe se na podiu bude pohupovat Travis Pastrana..." Asi bych se zasmála, no spíš vysmála a dodala: Kdo je to ten Tra-jak?? No a máme za rok. A já sedim v tý zaprášený hale. A plní se mi sen. Novej život, možnosti, hlavně smysl. Hej já fakt v sobotu necelou hodinu před začátkem toho všechno nevěděla, jestli se s Katkou otočíme a budem na to večer čumět na Nově. Faktz ne. A to byl adrenalin. Fakt, ty lidi, co šli stejnym směrem měli lístky...a žádnej adrenalin...my měli možná tak velkýho RedBulla a foŤáky přes rameno. A možná "jistotu", že na 31 bude akreditace. Která tam nebyla. "Ale tady já nic nemám" A vono to moc neutěší, když ti na Nově neberou telefon a kolem tebe všichni choděj "Brej den, Novák" - "Ano, tady vaše akreditace, běžte támdle k rentgenu" Heh, ani nevim jak, ale za chvíli sme taky byli ten "brej den" a zabloudili sme v hale. Solidně. Hej, v tu chvíli ti nepomůže ani evakuační plánek, na kterým nenajdeš puntík "tady stojíš debile". KDyby hořelo, uhořim. A vono fakt hořelo, za chvíli:-) Dvoumetrovej plamen, vedro jak v pravý poledne na rovníku. Asi to bylo schválně. Asi nás chtěli urožnit. Mě, Travise...:-) ale snažili se pánové, za okamžik mě dokonale zchladili. "Pilník asi bude skákat dabla večer" Hej, to je tak prdelní pocit, když ti to Mareš s klidem oznámí , že už dotočil nákejch dvacet, jo v pohodě, proč ne, žejo. Ty nemůžeš nic dělat. A neskočil. Dík mén:-) 

A víš, co je nejdivnější? Takový dobrý tři dny po tom. Žiáješ bez snu. Než si vymyslíš novej. Než to posune tvý hranice o něco dál. Né, že si vymyšlíš nový přání, těch má každej jak čínaňů. nový ponožky, támdletu kabelku. Hele, na tohle si vem kreditku a běž do prvního krámu. Každej číňan ti to prodá za šitapadesat. tohle neni sen. Ty si musíš vymyslet noverj sen, stanovit si další cíl tvý životní cesty, rtakovej, ke kterýmu se nedostaneš jak k rohlíkům v krámě. A ty tři dny po tom je asi nejlepší se vožrat. I když ne, neni, pamatovat si nebudeš stejně nic. a neleze to tolik do peněz. A štvrtej den ti to cvakne. A zjistíš, že máš vzpomínku, plný SDčko fotek, ale jinak je to celý pryč. A přesně teď se vobjeví ten další cíl. Možná seš k němu děsně blízko. Jako my teĎ. Stojíme před zavřenejma dveřma. Už sme je vodemkly, ale nejsou otevřený. Víš co, za těma dvařma je dost neskutečná věc, nad kterou bych si před tim rokem zaklepala na čelo. A to by možná dost bolelo:-)